Svobodná síť, nebo-li Darknet a ostatní

Věděli jste, že například Darknet poskytuje mnohonásobně více obsahu, než běžný internet a navíc zcela bez cenzury?
Darknetu se také říká temná strana internetu, i když je toto označení opravdu trochu zavádějící. Tuto síť nepoužívají jen zločinci a ani z převážné většiny. Tento mýt vznikl bohužel z neznalosti velké většiny naší populace. Správná definice je, že vzhledem k jejímu principu ji mohou používat i zločinná seskupení, ale používají ji především lidé, kteří chtějí číst například zcela necenzurovaný obsah bez toho, aby byli okamžitě zařazeni do některé vládní škatulky, nebo k anonymní komunikaci třeba novináři, či vědci nebo další lidé, kteří se chtějí svobodně politicky vyjadřovat. Na této síti se bohužel vyskytují i stránky s dětskou pornografií nebo obchody s omamnými látkami, s čímž výslovně nesouhlasíme, ale náš nesouhlas je stejně jako nesouhlas kohokoliv jiného, jako kapka v moři - tedy naprosto nepodstatný a bohužel neschopný tuto skutečnost jakkoliv ovlivnit. Naproti tomu, nikdo nepřestane chodit po Václavském náměstí jen z důvodu, že se zde prodávají drogy jako na krámě a nepřestane nosit boty, protože se snimi dá někoho nakopnout a ublížit mu.
 
Teď už k bližšímu vysvětlení, co to vlastně Darknet je a na jakém je principu:
Pro téměř každého internetového uživatele surfujícího po internetu jsou vyhledávače bránou do internetu: uživatelé obvykle klikají na to, co se objeví v seznamu výsledků. A většinou jde o odkazy na prvních stránkách seznamu. Ale i v případě, že by si surfař dal tu práci a proklikal se všemi výsledky, viděl by bohužel jen část toho, co internet opravdu nabízí – Google a spol. totiž nejsou vševědoucí. Je totiž docela snadné skrýt před vyhledávači online obsah.
Této situace využívají provozovatelé tzv. darknetů. Myšlenka, která stojí v pozadí online darknetů, je podobná konceptu tajných spolků a utajených organizací, jež existují v reálném světě, původně ale nemá nic společného s nelegálními aktivitami. Kdybychom pomyslně spojili Darknet a Internet v jeden celek a poměřili vzájemně jejich obsah, podílel by se Darknet na celkovém obsahu asi 75%.
 
Příklad: Účastnit se tajné schůzky je dovoleno pouze tomu, kdo se osobně zná alespoň s jedním členem organizace.
 

Tyto schůzky se konají na více či méně veřejně přístupných místech, ale jen ti zasvěcení přesně vědí, kde a kdy. V případě internetu to znamená, že darknety využívají stejné technologie jako všechny ostatní internetové služby – webové stránky, e-mail, sdílení souborů – a že jsou v zásadě přístupné každému, za předpokladu, že dotyčný používá správný software a ví, koho a co chce vyhledat.

Darknety fungují od té doby, co státní zástupci začali bedlivě sledovat stránky na sdílení souborů a stopovali nejaktivnější účastníky. Sdíleči souborů začali hledat způsoby, jak svou činnost vykonávat, aniž by byli vyrušováni a omezováni svými pronásledovateli. A tak vytvořili skrytý protějšek veřejně přístupných peer-to-peer (P2P) platforem, jako je Napster, eDonkey a BitTorrent. Centrální servery většiny P2P sítí zajišťují, že všichni uživatelé si mohou vyměňovat MP3 soubory, videa a obrázky, aniž by se „museli starat“ o autorská práva či jiné „právní detaily“.

 

Komunikace

Nově vytvořené skryté sítě na internetu jsou označovány zkratkou F2F (friend-to-friend) a vychází z principu populárních sítí P2P. Na rozdíl od nich ale F2F sítě nemají servery a jejich členové nemohou vyměňovat F2F soubory s jen tak nějakými uživateli. Člen (uživatel) může navázat kontakt se svými přáteli pouze tehdy, zná-li jejich IP adresu a má-li jejich digitální vizitku. Cizím lidem je do těchto výměnných operací přístup znemožněn. Jedním z nejznámějších vedlejších produktů budování F2F sítí je Freenet (pozor – nezaměňovat s lokálními poskytovateli internetu s podobnými názvy). Přestože software Freenetu používá současnou infrastrukturu internetu, jako jsou poskytovatelé a jejich obecně užívaný přístup k síti, snaží se sám co nejvíce izolovat od klasického webu. Avšak Freenet nepoužívá jen metody „darknetu“, jako je například výměna informací mezi jednotlivci, ale zahrnuje i množství jiných sítí a v rámci těchto sítí lze nalézt konvenční webové stránky (tzv. freesites). Také obsahuje diskusní fóra a e-mailový systém, který je od webu izolován.

 

Darknety bez temných aktivit

Podle Billa Hoffmana a Matta Wooda, kteří pracují ve výzkumném oddělení softwarového gigantu Hewlett Packard (HP), však darknety nepodporují jen nezákonné činnosti. Před dvěma lety představili novou část darknetového softwaru s názvem „Veiled“ (Zahalený). „Jsme přesvědčeni, že darknety by byly daleko rozšířenější, kdyby neexistovaly překážky v přístupu, jako je stahování, instalace a konfigurace,“ říká Billy Hoffman. Podle něj by také byly legální aplikace snadněji vyhledatelné a rychleji přístupné, pokud by byly darknety dostupné pro více lidí. Například když výzkumníci vytvářeli software „Veiled“, usilovali o variantu stránek Wikileaks, která by měla základ v darknetu. Zatím operátoři Wikileaks spoléhají na konvenční webové servery, které jsou snadno napadnutelné pomocí právního či politického tlaku. Ale pokud by dokumenty byly šířeny přes decentralizovanou a organizovanou síť darknetu, pak by oponenti stránek Wikileaks byli nuceni bojovat bitvu, která se nedá vyhrát. A to i proto, že dokumenty kolující po darknetu nejsou uloženy jen na několika serverech, ale jsou různě po částech distribuovány všem uživatelům darknetu. Jedná se o stejný princip, z kterého vychází Freenet. Vědci z HP chtějí, aby se darknet zjednodušil a z hlediska přístupu se spoléhal i na konvenční prohlížeče. „Veiled“ také funguje na zařízení, jakým je iPhone, a to bez nutnosti instalace a složité konfigurace. Samozřejmě že je kompatibilní s počítači, které běží na Windows, MacOS nebo Linuxu. Na první pohled se internetový prohlížeč „Veiled“ jeví jako méně schopný než plnohodnotná část darknetu, ale přitom obsahuje všechny jeho důležité funkce, jako je šifrování dat nebo chatování mezi účastníky.

 

Onion routing

V současné době pouhý prohlížeč pro přístup do „deep webu“ nestačí. Také je potřeba doplněk pro anonymizaci aplikace s názvem „Tor“, který může být do Firefoxu instalován během několika sekund. Tor podporuje tzv. onion routing, což je složitá anonymizační technika, která přepravuje data prostřednictvím řady stále se měnících a šifrovaných proxy serverů. Tento systém se používá také v darknetu. Až doposud se to vše zdá jednoduché, ale teprve zde lze narazit na zádrhel: darknet neobsahuje klasické URL adresy. Abyste se dostali na požadované webové stránky, musíte zadat zvláštní kombinaci písmen a čísel, následovanou příponou ».onion«. Důležité ale je, že tyto adresy se neustále mění, a přístup k vybraným zdrojům je tak pokaždé „jiný“.

Hoffman a Wood software „Veiled“ důkladně zdokumentovali, což by mělo motivovat ostatní programátory, aby jejich práci napodobovali. Ačkoli je ale tento software chytrý, vědci z HP ho nechtějí zveřejnit. Důvod: Zaměstnavatelé výzkumných pracovníků vznesli proti takovému kroku právní námitky. Nicméně na internet nahráli prezentaci, která je natolik informativní a podrobná, že by podle Hoffmana ostatní programátoři neměli mít problém vytvořit klon tohoto softwaru.

 

Deep web: Větší než WWW

Deep web je pro vyhledávače a jejich uživatele neviditelný, ale z hlediska způsobu jeho organizace je zcela odlišný od „darknetu“. Odborníci také odhadují, že je více než tisíckrát větší než konvenční internet, který je nazýván „povrchový web“. Výraz „deep web“ odkazuje na informace uložené v obrovských „databankách“, jejichž obsah nelze získat pomocí známých vyhledávačů. K informacím se dostanete pouze tehdy, pokud do speciální databáze odešlete dotaz a získáte potřebný „odkaz“. Ten je ale dynamicky generovaný, takže si s ním neporadí ani běžně známé vyhledávače (Bing, Google, Yahoo…). Navíc také „deep web“ obsahuje servery, které svůj obsah před vyhledávači (respektive jejich prohledávacími roboty) zamykají – a to buď pomocí parametru pro robota, nebo přímo nutností se přihlásit. 

Každý provozovatel webové stránky může totiž určit, zda, případně které části jeho webových stránek se mohou objevit v indexech vyhledávačů. Pokud webová stránka roboty vyhledávačů blokuje, její informace se v seznamu výsledků přímo neobjeví, ale i přesto lze najít desetitisíce stránek, které odkazují na její online služby. Za normálních okolností by tedy takovýto web byl umístěn přímo v horní části seznamu výsledků, ve skutečnosti ale mají vyhledávače tohoto světa v této oblasti velké slepé místo a běžným uživatelům ukazují jen malou část toho, co web skutečně obsahuje.

Zjednodušenou ukázkou, jak tento systém funguje, mohou být knihovní katalogy. Tyto seznamy knih a časopisů jsou obvykle uloženy na běžných webových serverech, ale jsou přístupné pouze po přihlášení, což vyhledávačům zabrání ve sběru dat. Vše, co tedy získáte, je fakt, že daná služba existuje, ale pro vás jsou její data nedostupná. Totéž platí například i pro sběr údajů o letech, speciální lékařské informace nebo databanky produktů.

O tom, že tento stav ale nemusí být finální, nás nedávno přesvědčil Gogole. Díky koupi firmy ITA software, která se specializuje na vývoj softwaru pro vyhledávání tarifů letenek, vyřešil problém, jak získat informace o letech. V rámci USA mohou uživatelé Googlu nyní pokládat vyhledávací dotazy typu „Jaký je nejlevnější let z New Yorku do Las Vegas?“. I tak ale zůstává většina informací z „deep webu“ běžným uživatelům nedostupná. A nic na tom nezmění ani specializované vyhledávače, jako například BrightPlanet, které vám (za poplatek) část informací zpřístupní…